Vrangenské markrabství

Vrangen
Vládce	markrabě Vilém August Eisenstern
Státní zřízení	{{{zrizeni}}}
Hlavní město	{{{hlavnimesto}}}
Dominantní náboženství	{{{nabozenstvi}}}
Používané jazyky	{{{jazyky}}}

Vrangenská Marka byla původně nevýznamné hraniční uzemí Říše. Když začala moc Říše slábnout, hraniční území postupně získávala více a více autonomie až se jim podařilo osamostatnit se zcela. To je i případ Vrangenu. Správci hraniční provincie - marky, předchůdci pozdějších markrabat, měli k dispozici značnou vojenskou sílu, která zde byla umístěna z důvodu obrany hranic Říše. Správce si v dobách kolapsu Říše dokázal toto vojsko získat a využít jej k ovládnutí okolních územních celků a dokázali tak stvořit stabilizovaný státní útvar nazvaný markrabství Vrangenské.

Název markrabtsví je odvozen od původní povahy území, od pohraniční marky. Z důvodu nejspíše tradičních byl tak tento název zachován, přestože vrangenský markrabě již dlouho není správcem pohraničí, ale je svou mocí a statusem roven knížatům a vévodům. Své vojáky odměnili správci-markrabata půdou a značnými privilegii, čímž byl položen základ pro dnešní vrangenskou, zejména vysokou, šlechtu.

Geografie

Vrangenská marka je území táhnoucí se jihovýchodně od Ocelového pobřeží. Na severu tvoří jeho hranici okraj Černoborského hvozdu a dále stále se pohybující hranici s poljanským knížectvím v území nazývaném Pomezí.

V jižní části Vrangenu tvoří hranici Vrangenu jednak Meervallské pohoří, oddělující markrabství od území Meervalu, druhak řeka Tor, na jejímž druhém břehu se rozkládá království Langardia.

Politika

Markrabě

Původně šlo o titul císařského úředníka spravujícího markrabství. Tento výraz pochází ze slov marka, tedy hranice, resp. pohraniční území a hrabě, jde tedy o „hraničního hraběte“. Markrabě měl zvláštní výsady – mohl například svolávat válečnou pohotovost. Na jeho práci dohlížel zvláštní císařský vyslanec. Po rozpadu císařství se stal markrabě Vrangenský suverénním panovníkem Vrangenu.

Titul není dedičný, markrabě ho předává, nejčastěji však svému nejstaršímu synovi v odkazu poslední vůle. Od pádu Císařství se tak titul Vrangenského Markraběte drží v jedné rodině - rod Eisensternů, který drží zároveň dědičný titul Griefenlandského hraběte. Žena markraběte se stává markraběnkou, jejich potomstvo však zůstává hrabaty.

Markraběti náleží oslovení "Jeho markraběcí Milost", jeho manželce potom "Její Milost".

Hrabata

Po rozpadu Císařství k sobě markrabství Vrangenské připojilo mnohá sousední území, nezřídka vojenskou silou. Značnou část těchto zemí rozdal první markrabě jako odměnu válečníkům ze své družiny. Jejich rody se na darovaném území usadily a tak vznikla většina hraběcích rodů. Tato hrabata jsou podřízena markraběti.

Titul je hraběte je dědičný. Manželka hrabětě je hraběnka, synové i dcery jsou také hrabata a hraběnky. Neprovdaná dcera hraběte bývá často označována za komtesu.

Hraběti náleží oslovení "Jeho Milost", ženám potom oslovení "Její Milost".

Baroni a svobodní páni

Baron i svobodný pán jsou rovnocenné tituly, avšak v každé oblasti markrabství se používá jiného výrazu. Baron a svobodný pán jsou nejnižší tituly vyšší šlechty.

Titul je dědičný. Manželka barona je titulována jako baronka, manželka svobodného pána pak svobodná paní. Neprovdaná dcera barona bývá označována jako baronesa.

Baronu a svobodnému pánu náleží oslovení "Urozený pán", ženám potom oslovení "Urozená paní".

Zemani

Zeman je příslušníkem nižší šlechty.

Titul je dědičný. Zemanům náleží oslovení "Pán", manželkám poté "Paní".