Říše
| Říše | |
|---|---|
 |
|
| Vládce | již neexistuje |
| Státní zřízení | císařství |
| Hlavní město | Quintera |
| Dominantní náboženství |
Pravověrné |
| Používané jazyky |
mnohé |
Říše je pojmenování používané pro mocné soustátí, které se rozkládalo od Západního pobřeží hluboko do vnitrozemí kontinentu. Jen málo národů dokázalo čelit snahám Říše o další rozmach - mezi nimi spojená knížectví Poljany na severozápadě a národy ze stepí na severovýchodě a východě. Říše v dobách své největší slávy znamela civilizaci a pokrok. Dodnes, téměř století po pádu slavné Říše je říšský letopočet používaný téměř ve všech zemích na západě.
Velikost Říše ale byla nakonec i příčinou jejího skonu. Mocenské spory, politické intriky a neobratnost rozbujelého úřednického aparátu vyvolaly řadu rebélií a separatistická hnutí začala slavit větší i menší úspěchy. Ty dodaly odvahu dalším provinciím toužícím po samostatnosti. Císařské síly byly už v tu dobu natolik rozdrobené, že tyto snahy nebyly nadále schopny omezovat. Odkaz Říše dnes udržuje již jen několik původně východních provincií, jejichž moc se ale nemůže srovnávat s původní mocí velkého soustátí.
Historie
Vznik
Současní historikové spojují počátek Říše s položením základů jejího budoucího hlavního města - Quintery. Říkají, že Deranios (také přezdívaný Sjednotitel), pokládaje měsíční kámen, tak činil s úmyslem a vidinou velikosti budoucího soustátí. Pro tuto hypotézu svědčí jak umístění tak i astrologická konstelace vybraná pro tento akt.
Založení Quintery je spojeno s uzavřením pevného spojenectví mezi pěti malými královstvími (Deranios byl vládce jednoho z nich), které se později staly centrem Říše zvaným Provincia Prima. Toto spojenectví bylo výsledkem Deraniovy dlouholeté vojenské a politické snahy. Quintera byla založena jako trůnní město pro společného vládce - nově titulovaného císař. Deranios se pochopitelně stal prvním z nich a jeho dynastie vydržela na trůně většinu doby trvání Říše samotné.
Pokud se měsíční kámen stal základním kamenem města, pak Provincia Prima se stala základem Říše. Jestliže město bylo chráněno nedobytnými pevnostmi Kapituly stojícími v jeho hradbách i při ústí zálivu, pak Provincia Prima měla svou vlastní hradbu v podobě hraničních hor a byla zvenčí stejně nedotknutelná. Se srdcem chráněným mohly armády vyrážet kterýmkoli směrem beze strachu, že by bylo ohroženo domovské území.
Zlatý věk
Rozkvět Quintery a rozkvět a růst Říše šly ruku v ruce. První císaři opatrně zabírali další a další území pomocí spojeneckých dohod, sňatků i vojensky. Říše se zprvu rozrůstala pomalu. Nepočetné vojsko zabralo nové území, velitelé byli velkorysí, byla ustanovena autonomie a nový úřednický aparát, který oblast efektivně přičlenil. Vzpoury byly potlačovány tvrdě a jejich vůdcové trestáni exemplárně. Metoda cukru a biče vycházela dokonale. Jakmile bylo možno do pole povolat i armády prvních vazalů, nastal Zlatý věk.
Trvalo téměř tisíc let od položení měsíčního kamene, než Říše dosáhla svého maximálního rozmachu. Výboje a kořist živily její srdce. Stále byla vojensky neporazitelná, ale už neměla kam růst a nebyla schopná uživit svůj rozvětvený úřednický aparát. Začala hnít zevnitř, a korupce, která byla vždy problémem, se začala ještě více rozmáhat. Období stagnace provázely i drobné vnitřní konflikty. Vše ale drželo pohromadě, dokud nedošlo k Velké zradě, mocenskému puči, během něhož byl sesazen a poté i zavražděn císař Tarvinus svým vlastním bratrem Octaviem.
Pád
Následující doba bývá nazývána Obdobím zloby. Octavius zvaný Bratrovrah měl spojence spíše v okrajových provinciích a svým činem se v Quinteře sám dostal do obležení loajalistů. Jeho vláda tak nebyla dlouhá - rok po Velké zradě byl sám zrazen svými rádci, kteří hledali cestu z bezvýchodné situace. Bratrovrah byl popraven a na trůn nastoupil Tarvinův syn.
Jiskra, kterou vyvolala Octaviova zrada, ale zažehla plamen. Provincie věrné Octaviovi se začaly bouřit a udržet v nich pořádek bylo stále těžší a těžší. Rok 1009 pak byl ve znamení otevřené vzpoury ve Vranské marce, která v několika následujících letech povzbudila ve snahách o osamostatnění řadu dalších provincií. Rebelové získali i jistou podporu mezi císařovými rádci, kteří se v zimě roku 1010 pokusili o nenadálý puč, který ovšem narazil na tvrdý odpor a byl zmařen - ztráty, které utržil císař a jeho věrní ale byly obrovské.
Rebelie se táhla několik let, než v roce 1012 padl “Poslední císař” v bitvě u Felsenviku. Tato bitva, která byla velkým vítězstvím Vrangenských, je označována za konec Říše. Západní provincie se osamostatnily a vznikla tak řada menších států se svými vlastními spory.
Východ ještě skoro století držel pohromadě zmítán nepřetržitou vnitřní válkou zbytku císařské rodiny - válkou bratra proti bratru. V zoufalém zápase se na trůně vystřídalo i několik levobočků, avšak nedotknutelnost trůnu, města i Provincie Primy byla porušena jednou provždy. A země odpověděla. Provincia Prima se otřásla v základech a hory, které jí dosud chránily, se probudily. Otřesy pohřbily i velkou část města. Bylo to znamení. Sama Bohyně je odmítla. Tak skončila Říše, které trvala bezmála 1100 let. Císařská rodina, která byla ještě starší, vykrvácela. Ti, kteří přežili, byli pronásledováni a pobíjeni za tyranii a zkázu, kterou rozpoutali.
