Wiga Zinaida Cziarnowiezská

Wiga Zinaida Cziarnowiezská
národnost:	Poljana
narození:	zima 1196 (20 let)
úmrtí:	-
výskyt v Osadě:	1212
rodina:	Michal Genadij Cziarnowiezski (otec)

Wiga je dcerou poljanského knížete Cziarnowiezského.

Dětství a mládí

Už odmala Wiga nebyla typickou hodnou dceruškou, která by se nadšeně učila tanci a vyšívání a hlavně, která by pokorně poslouchala svého otce. Matka Elzbieta zemřela, když Wize byly tři roky, její řádnou výchovu v dámu tedy zajistil otec.

Kníže Michal Genadij Cziarnowiezski byl velmi přísný a stejnou disciplínu, kterou vyžadoval od svých mužů na bitevním poli, očekával i od své dcery. Jenže Wiga měla svoji hlavu. Často se tak stávalo, že buď musela klečet v koutě na hrachu, nebo hodiny a hodiny poslouchat nudné monotónní přednášky jejího učitele o tom, jak se má mladá kněžna chovat, jak poslouchat muže a být vzornou manželkou. Oba tresty pro ni byly stejným utrpením. Neb to poslední, co by chtěla, bylo vdát se.

Bavily ji přírodní vědy, vždycky tajně proklouzla do knihovny a s rozzářenýma očima pročítala alchymistické spisy a studovala postupy. Jediný, kdo pokaždé přesně věděl, kde ji hledat, byl Ibram, osobní strážce, kterého jí otec přidělil. Prý pro její ochranu, ale Wiga byla přesvědčena, že ji má spíš sledovat a o každém jejím kroku referovat knížeti. Nic s tím ale nezmohla, tak se na něj alespoň tvářila kysele.

Působení v Osadě

Wize bylo čerstvě šestnáct let, když se začalo proslýchat, že velkokníže připravuje poljanskou výpravu do Černoboru, kterou by snad měl vést sám velký vojevůdce Jan Jeremiasz Draczewski. I zrodil se v její hlavě nápad na úžasné dobrodružství a hlavně na svobodu. Jednoho dne se při rodinné večeři živě diskutovalo o tom, zda Draczewski není na výpravu už příliš starý a vzhledem k jeho historii příliš nekompromisní. Otec ho schvaloval, neb nejednou s ním tasil šavli proti nepříteli a dovedl své muže k vítězství, mínil, že právě on zajistí Poljaně slávu a bude bránit velkoknížecí zájmy proti vrangenským. Wiga to nevydržela, vykřikla, že by chtěla jet taky, že se nechce jen vdát, ale přispět ke slávě rodu Cziarnowieszkých i jinak. Všichni u stolu se hlasitě rozesmáli. Otec se na ni blahosklonně podíval a řekl, že už brzy bude mít příležitost dostát svému jménu a pomoci rozšířit rodová panství. Na její otázku jak nečekal a hned doplnil, že už pro ni má vyhlédnuté skvělé partie, mladíky, šlechtice samozřejmě, z těch nejlepších rodů. Do Wigy jakoby vjel blesk, prudce vstala od stolu a utekla do svého pokoje. Křičela, vztekala se, naříkala. Když v tom, do pokoje téměř neslyšně vešel Ibram. Měl plně vybavenou cestovní tornu a byl ozbrojen. Musíme si pospíšit, řekl, sbalte si jen to nejnutnější. Wiga na vteřinku zaváhala, ale poslechla. Nějaké oblečení, ale hlavně knihy a její pečlivě utajovaný kufřík s alchymistickými pomůckami.

Ibram je oba nepozorovaně vyvedl z hradu. Byla už hluboká noc, když se bezpečně dostali z dosahu hlídek. Wiga stále pořádně nechápala, co se stalo, byla si jistá, že je to jen takový trik, že ji hned ráno odvede k otci a ona si bude muset vyslechnout tu nejdelší přednášku o správném chování a ještě přitom klečet na hrachu. Ale nestalo se, pokračovali stále dál. Ibram nemluvil, i když to on vlastně skoro nikdy. Za to mladá kněžna měla spoustu otázek a plánů a snů. Zbytek noci přečkali v jedné odlehlé salaši. Prospěte se, kněžno, čeká nás dlouhá cesta. Byla opravdu hodně unavená, a když ji přikryl kožešinou, uvědomila si vlastně jak moc, zeptala se ho jen, proč to pro ni udělal. Ibram se usmál, Vy byste něco vymyslela a stejně utekla, takhle mohu alespoň dostát slibu, který jsem Vašemu panu otci dal, a chránit Vás.

K místu, odkud měla zanedlouho vyrazit poljanská výprava, to byl pouhý den cesty. Jenže Wiga byla přece jen dívka, která vyrůstala v blahobytu rodinného sídla, nikdy necestovala jinak než v kočáře. Trvalo jim to tedy déle, než výpravu dostihli. Wiga věděla, že bude muset být hodně přesvědčivá, aby ji Draczewski okamžitě neposlal zpět na Cziarnou Wiesz. Znala ale mnohé historky o jeho velkolepých činech, rozhodla se teda apelovat na jeho hrdost. Poljance nemůže vést nikdo jiný lépe, než sám hejtman Draczewski a záhy dodala, že její otec nic nenamítal, neb hejtmana chová ve velké úctě. Zároveň neopomněla vyzdvihnout své znalosti lektvarů a mastí. Draczewskému se to příliš nezamlouvalo, změřil si ji nedůvěřivě od hlavy k patě. Po chvíli mlčení se rozhodl, prý pokud se o ni nebude muset starat a nebude mu překážet, může jet s nimi. Pak se obrátil k Ibramovi se slovy, ty ji máš teď na krku. Wiga nadšením hlasitě vyjekla, ale ihned sklopila zrak. To jak přísně se na ni Draczewski podíval. A bylo to, teď konečně její otec uvidí, co dokáže.

Hned po příjezdu do Osady ji bylo jasné, že tohle dobrodružství bude opravdu stát za to - místo vprostřed tajuplného hvozdu, které obývalo domorodé obyvatelstvo zvané Medvědí lid, naprostá svoboda ve zkoumání, objevování a experimentování. Jenže čím déle v Osadě pobývali, tím více Wiga nabývala dojmu, že ji Draczewski záměrně a zcela zbytečně omezuje. S pomocí Ibrama, kterého si od doby, kdy utekli z Cziarnowiesze, vlastně docela oblíbila, zorgnazizovala puč a spolu s jeho bulavou převzala i hlavní slovo nad poljanskou výpravou. Draczewskému zbyla jen hrstka věrných. Avšak situace v Osadě se vyostřovala i mimo Poljance a přece jen Draczewski byl stále velmi schopným hejtmanem a válečníkem. Wiga se tedy usnesla, že nejmoudřejší bude, mít ho na své straně. Nabídla mu tedy zpět hejtmanskou bulavu, avšak rozhodující hlas si ponechala.

Vývoj dalších událostí Wiga opravdu nikdy nepředvídala. To, že právě na této její zakázané výpravě potká svého budoucího muže. Stal se jím Konstantin Arcadian, který se do té doby skrýval v utajení jako člen císařské kapituly Aeton. Wiga se zprvu bránila, vdát se přece nechtěla za žádnou cenu, ale i ona musela nakonec uznat, že takový svazek se neodmítá a bude pro její rod i milovanou Poljanu jedině přínosem.

Ovšem když dorazila do Langardie s úmyslem usednout na trůn a po dobu Konstantinovy nepřítomnosti zemi skutečně vládnout, nešlo všechno podle jejích představ. Ani tvrdohlavost a vrozená hrdost příslušníků rodu Cziarnowieszkých, se kterou s langardijskými royalisty jednala, nebyla co platná. Nakonec se spíše než vládkyní stala velmi cenným rukojmím.