Katrusja Zalozhneva

Z Wikibor
Katrusja Zalozhneva
Katrusja Zalozhneva
národnost: Poljana
narození: podzim 1188 (28 let)
úmrtí: -
výskyt v Osadě: 1213
rodina: Janusz Zalozhnev (otec)
Julita Zalozhneva (matka)
Gustaw Zalozhnev (bratr)


Katrusja Zalozhenva je poljanská hejtmanka sloužící knížeti Pozharskému.

Dětství a mládí

Katrusja se narodila Januszovi a Julitě Zalozhnevovým, k rozmrzelosti svého otce, který si nade vše přál syna. Pouhý rok poté se ovšem Katrusje narodil bratr Gustaw a otec konečně přijal obě děti s láskou.

Žili na statku Wiśnicz, dědictví po předcích, kde se Katrusja učila být dobrou hospodyní a v tomto ohledu plnila očekávání svých rodičů. Otec Janusz, v té době schopný vojenský kapitán a šlechtic (i když chudý), předávál vše, co uměl a věděl svému synu Gustawovi.

Když bylo Katrusje asi patnáct let, na statku propukl požár. Zasaženy byly hlavně hospodářské budovy, a Julita neváhala ani na chvíli a vrhla se do plamenů, aby zachránila co nejvíce zvířat. Neštěstí nemohlo být větší- Téměř celý statek lehl popelem, matka ve stájích uhořela a na otce, který se ji snažil zachránit, spadl prohořelý trám a rozdrtil mu obě nohy. Janusz se začal věnovat tomu jedinému, co mu zbylo- pití.

Gustaw se zachoval tak, jak uměl- přidal se k armádě, jako by to stejně jednoho dne udělal. Nesměl dopustit, aby na jejich jméno padla hanba.

A Katrusja konečně spatřila život takový, jaký je. Krutý, zlý, a nelítostný. Nějaký čas se snažila dát dohromady jejich obydlí a starat se o otce, ale všechny peníze, které měli, Janusz propil. A že propil hodně.

Nezbývalo, než spáleniště prodat. Ani ve své naivitě nečekala, že by dostali mnoho peněz, hodnotu snad mělo jenom malé pole přilehlé ke statku. Peněz však dostali ještě méně, ale vzhledem k tomu, že je stejně dostal do držení Janusz, bylo to vlastně úplně jedno. Dokud měl za co, popíjel Janusz v hostinci a Katrusja se musela starat sama o sebe. Využívala tedy toho, co uměla- bavila hosty. Tančila a zpívala, vyprávěla příběhy a když všichni odešli, uklízela a myla nádobí. Tak si vydělala na jídlo a nocleh. Jednoho dne přijel do hostince hejtman Alexandr Kroczewski a Katrusja se mu samozřejmě zalíbila. Snažil se s ní dát do řeči, ale ona už byla zvyklá na takové, jako byl on, a tak se jeho pokusům se smíchem bránila. Když ale seděl v hostinci několikátý den a Katrusja pozorovala, jak se ztěžka snaží napsat jakýsi list, pochopila, že darem psaní příliš obdařen není. Rozhodla se, že mu pomůže a nechala si celý dopis nadiktovat.

A tím to vlastně celé začalo. Hejtman Katrusje nabídl, že může odjet s ním a přidat se k jeho jednotce. Bude mít dost jídla, práce tak akorát a když bude chtít, může to koneckonců i v armádě někam dotáhnout. A Katrusja nebyla proti. Tady ji nic dobrého nečekalo. Zanechala tedy otci nevelký zbytek peněz, co našetřila, sbalila si malý uzlík a vydala se na cestu.

Život s vojáky

S jednotkou cestovala dobrých deset let. Nejdříve se věnovala písařině, zásobování, spravovala vojákům uniformy a dělala to, co zrovna bylo potřeba. Pracovala pilně a rychle se učila, byla rozhodně jednotce přínosem. Pak přišla zpráva o smrti jejího bratra Gustawa, kterou velmi oplakala a rozhodla se, že na sebe musí vzít jeho břímě. Totiž nenechat rodné jméno v hanbě a stát se dobrým vojákem. Po několika letech se tak stala plnohodnotným členem jednotky, získala hodnost seržanta a hejtman ji dokonce začal brzy označovat jako svého zástupce.

Zlí jazykové tvrdili, že v blízkosti hejtmana se pohybuje jen díky tomu, že je jeho milenkou. Kde je pravda, vědí jen oni sami, ovšem skutečnost je taková, že Katrusja je schopná mladá dívka, muži v jednotce ji mají rádi a vědí, že je na ni spoleh. Za dobu, co pobývala s jednotkou, odmítla několik nabídek k sňatku, několik vyhlídek na “lepší” život. Je pravdou, že bojovala sama se sebou: vdát se a být dobrou ženou byl kdysi její sen. Potom ale přísahala sama sobě, že jméno Zalozhnev neponese hanbu. Ničí ženou se ale nestala, Alexandr se nikdy nevyjádřil, že by z ní spořádanou ženu udělat chtěl, a tak Katrusja žila ze dne na den po boku vojáků.